EuroTrip2010- Trip to Italy

08.07.2010 13:03

Již půlroku jsem plánoval cestu stopem do zahraničí, někam za teplem, někam kde jsem ještě nebyl. Jakožto první možnost se mi jevilo Chorvatsko, ale posléze z něj sešlo a vydal jsem se společně s Marcelem směrem na jih do Itálie. Povím Vám nebyl to špatný nápad, akorát jsem nečekal tak brutální ceny a takové vedro. Ale dalo se to všechno nějak přežít. A jak už jsem slíbil, tak Vám sem sepíšu všechny zážitky, které jsme po cestě zažili.

 

1.Den Karviná-benzínka na půl cesty mezi Vídní a St. Polten-373 Km (2.7 2010)

Nastal den D, budík zazvonil, já vstal a vydal jsem se směrem k místu kde jsme se měli s Marcelem sejít. Po cestě na místo mi došla sms, která mi oznámila jeho pozdní příchod. Tak jsem ani tak nespěchal. Po příchodu na místo jsem čekal asi ještě 15. minut než došel. Po jeho příchodu sme tak nějak porovnali tíhu naší bagáže a vydali se na mé oblíbené místo kde stopuju směrem na Ostravu. To místo je vzdálené cca 700 metrů od místa našeho srazu a tak to byla chvilka než sme na něj dorazili. Sotva sme složili batohy na zem a už nám stavělo auto(Citroen Jumpy) s posádkou dvou chlapíků a s ochotou nám řekli že nás vemou do Ostravy. Naložili sme batohy do zadu a sedli sme si na zadní sedačky. Celou cestu mezi námi a řidičem probíhala zajímavá konverzace o našich životech. Dokonce jsem se dozvěděl že nás veze nějaký docela dosti finančně zajištěný člověk, který rozdává auta, chaty atd...:D (možná kecal, ale říkal to tak duvěryhodně až sem si chtěl o jedno auto říct:D) Nejlepší taky byla otázka na řidiče jestli je jeho spolujezdec v rodinném vztahu k němu na což odvětil: " No práávě že vubec né, to je bezdomovec kterého jsem před pěti lety tahal z průšvihu a teďkom mu pomáhám a on pomáhá mně" což mně docela udivilo, ale tak přecijenom dobráci se najdou. A tak nám cesta ubíhala docela rychle až sme najednou stáli na výpadovce na dálnici směrem na Brno. Kde jsme vyložili batohy, rozloučili se a pokračovali směrem k nájezdu. Na nájezdu sme napsali cedulku Brno a zkoušeli sme stopovat, cca. 45 minut bezuspěšně, poté mně napadlo sejít trošku dolů a zkusit to tam. Taky bezůspěšně, mohu říct že Ostrava je jaksi "prokletá" vždycky když tam přijedu a chci z ní ven, tak se mi to povede až na "podruhé" a vždycky mně z "průseru" vytáhne Místecká. Na Místeckou jsme dorazili autobusem, který nás vyhodil přímo na sjezdu na tuto rychlostní komunikaci směrem na Frýdek-Místek. Stopování tady šlo docela rychle, za necelých 12 minut už nám stavělo firemní auto Škoda Yetty, které bylo ve vlastnictví "Povodí Odry", jeho řidič nám nabídl svezení skoro kamkoliv ve Frýdku-Místku se slovy: "řekněte kam chcete, to platí firma" :D a tak jsem s radostí řekl ať nás veme na benzínku na které jsem minule chytil stopa. Tak ná svezl cca. o 5 kilometrů dále ze své cesty. Na této benzínce sice moc aut nestojí, je malá a hned na kopci, ale přeci jenom se nám poštěstilo sehnat odvoz. Vezl nás  trenér Novo Jičínských hokejstů. Po našem naházení batohů do jeho auta se nějak rychle "naplnilo" ale místa pro nás zbylo ještě docela dost. V průběhu cesty sme tak nějak projednali, reakce našich rodičů na naše rozhodnutí se vydat stopem do Itálie. Samozřejmě jeho odpověď coby rodiče by zněla negativně. Ale to neměnilo nic na našem rozhodnutí a pokračovali sme dále v cestě. Zachvíli sme přijeli před Jičín, kde nás vyhodil na benzínce. A zde začal shon, obýhal jsem pomalu každé auto které tady přijelo a ptal se na odvoz na dálnici. A tak 20. minut nic. Až přijela bílá Scania, do které jsem vkládal velkou šanci. Vystoupil z ní mlaďoch o pár let starší než my a řekl nám že nás veme. Tak sme se naskládali do kabiny a začali konverzaci, která se jako vždy týkala povolání kamioňáka, jelikož byl mladý skoro jak my tak nás docela zajímalo jak se k tomu všemu dostal a co by vlastně jinak dělal kdyby se k práci kamioňáka nedostal. Nakonec jsme zjistili že je vyučený elektrikář a že ho ta práce nebavila. Ani se mu nedivím, mně by taky nebavila:D. Po cestě jsem ho samozřejmě poprosil o to jestli by přes vysílačku nemohl domluvit odvoz na brno, samozřejmě se vše povedlo až na druhý pokus a byl domluvený odvoz do Vyškova. Střídání proběhlo na beznínce OMV u Olomouce, kde jsme přestoupili do zeleného Volva FH12 a vydali se směr Brno. Po cestě jsme zjistili že řidič jede až do Itálie. Což nás celkem udivilo, proč by taky ne, když tam máme namířeno tež. Zkusil jsem se zeptat jestli by nás nezval do Italie, ale jel zatím na nakládku do Vyškova a nevěděl jak dlouho tam bude čekat a tak nám řekl že rychleji tam budem asi když pojedem stopem dále.

Na nájezdu na dálnici směrem na Brno

Byli sme vysazeni na benzínce Shell ve Vyškově, odkud většina lidí míří směrem na Brno. Tak sme narychlo vyložili batohy u benzínky a dali si chvilku pauzu, po 15ti minutové pauze sme začli opět domlouvat odvoz. Taky to chvilku trvalo, ale nakonec s užitím mé angličtiny sem domluvil jednoho švýcara, který potom nakonec mluvil i česky:D. Ten nás ve svém VW Passat rychlostí okolo 160 Km/h vezl směrem do Brna. Po cestě sme probrali život ve Švýcarsku a vše kolem něj. Kvalitu zdejších restaurací, obsluhy v nich atd. Cesta uběhla tak rychle že už sme skoro ani nevědeli jak je možné že jsme se tak rychle dostali do centra Brna k nádraží. Odkud sme se vydali na takovou menší obchůzku do centra, vybrat peníze a směnit na eura. Po vyřízení těchto zaležitostí sme si sedli na jedno čepované pivko(opravdu jedno:D). Po menším osvěžení v podobě starobrna bez pěny:D sme se vydali opět směrem k nádraží na tramvaj, kterou sme pokračovali na zastávku Ústřední hřbitov, odtama náhradním autobusem na zastávku u silnice na Mikulov. Pro představu, ta silnice byla totálně ucpaná a neprůjezdná. A tak naše vyhlídky nebyly zrovna optimistické, tak jsme se postavili na benzínku a obcházeli lidi kteří zde přijeli pro palivo. Po 15ti minutách sme si domluvili odvoz ve skvělém voze značky Chevrolet Camaro z 87. roku. Povím Vám zážitek skvělej, vzali sme to přes nějaké vesnice směrem na jih až sme nakonec dojeli k nějaké benzínce ze které šly párádně vidět vrcholky Pálavy a kousek Novomlýnské přehrady. Tady jsme začli stopovat s cedulí Mikulov, chvilku to sice trvalo ale zachvíli sme se vezli v VW Golf v nějaké upravené sportovní podobě, vezl nás mladý kluk který spolu ze svou mamkou jeli do Mikulova. Po cestě nám pověděli docela dost věcí o svém kraji, o Mikulově atd. Vyměnou za tyto informace sme jim pověděli něco o Karviné. Dokonce si trošku zajeli a hodili nás na Rakouské hranice. A jak Marcel viděl hranice, začal urputně hledat duty free shop, pro nákup cigaret. Tak jsem ho chvilku počkal a pak sme šli pěšky směrem na rakouskou část hranice, kde jsme začli stopovat. Taky to chvíli trvalo ale nakonec sme stopli mladý pár který jel do Rakouských alp a chtěl nás vzít do Vídně na benzínku. Po cestě ale jaksi žádná benzínka nebyla a tak nás vyhodili několik desítek kilometrů za Vídní. Kde jsme to taky pro tento den zakončili, hledali sme místo na spaní. Po chvilce sme našli skvělé místo u řeky. Zalehli sme a pěkně rychle usnuli........

Místo kde jsme se ráno vzbudili

 

2. Den benzínka na půl cesty mezi Vídní a St. Polten-Vilach-371 Km (3.7 2010)

Ráno mně probudily sluneční paprsky vycházejícího slunce, vylezl jsem před stan a viděl jsem to nádherné okolí, hory, řeka, slunce.....nádhera. Bylo na čase vzbudit Marcela a pokračovat dále. Právě začala doba, odkdy už jsem se musel spolehnout na svou angličtinu, i když né vždy byla k nečemu dobrá. Právě v případě kdy jsem domlouval odvoz do Vídně. Na řadu přišla rukomluva:D která nakonec uspěšně zařídila odvoz na benzínku do Vídně. Byla to sranda, když sme na sebe čučeli jak blázni a vubec nevěděli o čem mluvíme. Takže ani po cestě sme si moc nepopovídali, nejen díky tomu že sme si nerozuměli ale taky díky tomu že já měl alergickou reakci na ten pyl z těch kytek na té louce na které jsme spali, oči sem měl totálně opuchlé a uslzené. Takže sem kapal litry kapek:D aby mi to pomohlo.  Po chvíli jsme dorazili na benzínku za Vídní, na které stálo velké množství aut a jak sme později zjistili všichni jeli opačným směrem:(:D. Takže skoro hodinu jsme tam stáli a marně stopovali na Vídeň, pak nám zastavila nějaká paní která nás vzala na nájezd na Graz. Sotva nás vyhodila, už nám zastavoval mercedes s nějakým podnikatelem, ten nás vzal na pů cesty mezi Vídní a Grazem, kde nás vyhodil na nějakém odpočívadle. Kde jsme si fajně pokecali s češkou a její dcerou, zjistili jsme že se jim porouchalo na dálnici auto a že čekají na příjezd asistenční služby. Tak jsme se zkusili zeptat na odvoz jí, protože měla namířeno do Chorvatska přes Graz. Přímo tímdle směrem sme potřebovali ale bohužel by jsme se do auta už nevešli a tak jsme to vzdali a šli směrem k dálnici, kde jsme začli stopovat na sjezdu k odpočivadlu. Auta jezdila v pruměru tak 160ti kilometrovou rychlostí a tak sem začínal pochybovat o tom že nás vubec někdo sveze. Ale zachvíli jsem v dálce na odpočivadle viděl chlapíka který na nás mával. Tak jsme za ním doběhli a slíbil nám odvoz o dalších 60 km. Jak moc sme byli rádi že už se zase vezeme a protentokrát jsem vyžadoval ať nás vyhodí na benzínce né na odpočívadle. Naše přání bylo splněno...Vysadil nás na benzínce kousek od Grazu, tady jsme hned zkoušeli domlouvat odvoz a taky se rychle povedlo. A byl to dokonce i čech, batohy sme složili na přívěsný vozík za jeho Škodou 125 :D, která nás po dálnici vezla maximalní rychlostí 110 km/h. Ale hlavní bylo že nás dovezl na benzínku za Graz, jo a po cestě mi málem uletěla pláštěnka z batohu a Marcelovi uletěla flaška:D. No na té benzínce jsme dokonce viděli další stopaře a hned poté co jsem je spatřil tak jsem řekl Marcelovi : " to jsou na 100% češi, slováci, poláci. Největší stopařské národy:D" , Marcel na mně sice nevěřícně koukal ale pak se přesvědčil o tom že to fakt jsou češi. Naši kolegové resp. Kolega a kolegyně měli namířeno taky do Itálie do Dolomit a tak jsme chvilku pokecali a šli trošku dále za nájezd na dálnici směr Klagenfurt. Zrovna jako na potvoru začalo nehorázně lít a tak sme byli nuceni zůstat v podjezdu kde jsme skoro nebyli vidět a tak přišla řada na mou reflexní nádražáckou pláštěnku.

 

Byli sme tam skoro hodinu a když už sme to vzdávali a chtěli lézt přímo na dálnici tak nám zastavil jeden mladý kluk, který jel přímo Villachu (domorodecky řečeno: Filach). Tak sme byli rádi a dokonce jsme odjeli dříve než ti druzí stopaři, kteří tam byli dříve. Už mně docela bralo spaní po cestě a tak jsem si na chvíli zdřímnul, pak jsem se probudil a spatřil konečně vrcholky alp. Což značilo že se blížime k hranicím konečně. Ten týpek nás vyhodil na sjezdu z dálnice poblíž u nájezdu směrem Udine (I). Ale stopování zde bylo marné, nikdo tu nejezdil. A tak jsme se vydali do města, čekal jsem že Villach je nějaká horská vesnička ale opak byl pravdou velké město, ve kterém byl dokonce i Mc Donald. Který jsme navštívili a za nekřesťanské 2 eura jsme si dali dva (mini)hambáče. Posilněni jsme se vydali dále směrem do centra, kde jsme chtěli najít vlakové nádraží. Povedlo se, po hodině cesty jsme dorazili k nádraží. A za 5euro 60 centů jsme koupili jízdenku do Italského městečka Tarvisio Boscoverde. Vlak odjížděl v 0.30 směrem Udine-Benátky-Řím.

3.Den Villach-Rosolina Mare-Rosapineta -301 Km (4.7 2010)

Ráno okolo jedné hodiny vystupujem z vlaku v Itálii a zjišťujeme že to je totální díra. Nejhorší místo na stopa, které jsem kdy viděl. A tak jsme se vidali po hlavní cestě směrem na Udine, po cestě jsme míjeli centrum Tarvisia, hotely a mnoho dalších zajímavých budov. Až sme ve 150% unavenosti dorazili k benzínce u které jsme postavili stan a konečně zalehli (bylo kolem 2:30) . Ráno jsme se vzbudili asi kolem 8. hodiny, zbavili stan šneků kteří se přes noc na stan nastěhovali. První lidi kterých sme se ptali na cestu byli poláci, kteří tam stáli s dvouma kamionama. Samozřejmě ale nejeli naším směrem. Tak jsem se vzali a šli pěšky podél silnice na Udine, kde jsme to zakempili na místě před velkou hasičskou zbrojnicí. Za 20 minut nám zastavil, jeden starší ital co nás vzal do San Doná di Piave. Po cestě nám italsky řekl že v italii se nestopuje že máme využít "treno" (celou dobu sme nevěděli co je to treno, až když nás vyhodil u nádraží tak jsme zjistili že vlastně treno je vlak) koupili jsme si jizdenku za 3 eura do Benátek a nasedli do vlaku, který právě přijel. Vlak nás dovezl za necelých 20 minut do Benátek. Na nádraží bylo strašně moc lidí, skoro víc než v Praze. Hned poté co jsme vyšli z nádraží, jsme zahlédli benátské "vodobusy" a vodní kanály. Mají tam dokonce i vodní taxi. Chtěl jsme se jít podívat někam dále, ale s tíhou našich batohů jsme sotva v tom vedru došli na autobusové nádraží kde jsme si koupili pizzu za 2 eura a pak jsme šli ještě trošku dále, kde jsme objevili levnější restauraci kde jsem si dal pizzu za 5euro a Marcel si dal těstoviny. Pizza stála no, za nic řekl bych. Takový průměr to byl a ty marcelovy těstoviny prej stály taky za nic. A ještě nás z té restaurace málem vyhodili, kvůli tomu že jsme se napili vlastního pití, to jste měli slyšet toho rozřuzeného itala, jak mamral že tu má levnou pizzu ale drahé pití protože každý si dá jídlo a k němu pití a tak se mu ty ceny vyrovnají a že neexistuje abychom tu pili vlastní pití, že tu jsme v Italii a né v Rumunsku. Což mně docela pobavilo, ale tak co už přece nedám 75 kč za blbé 3dcl koly, to si ti taliáni mužou nechat.

Nakonec jsme se z benátek rychle vyhrabali pryč a sedli na vlak směrem Adria. Lístek jsme ani nekupovali protože pruvodčí nikde. Tak na co že... Vlakem jsme jeli až do Piove di Sacco, odkud jsme šli skoro 5km pěšky na hlavní silnici směrem na Chioggia. Na té hlavní cestě nám zastavili nějací(italošpanělofrancouzoarabo)mladí lidé, kteří se nás ptali jestli kouříme hašiš:D. To bylo tak jediné co jsem jim rozumněl. Ti nás vzali až do Rosolina Mare. Příímo až k moři, ale kupodivu první zastávkou nebylo moře ale místní supermarket. Pak došlo na moře, byla zde krásná písečná pláž z fajným teplým mořem. Tak jsme po třech dnech cesty okusili Jadranské moře.

cestovatelský medvídek na pláži u Rosolina Mare

Koupali jsme se až do pozdní hodiny večerní asi do 22.h, poté jsme se vydali najít místo na postavení stanu a přespání. Bloudili jsme asi 2 hodiny až jsme to nakonec zakempili na zastřešené zahrádce nějakého občerstvení u pláže. Sice mně přes noc vzbudila bouřka ale spalo se tam celkem fajně.

 

4.Den Rosolina Mare-Trieste-Slovenia-224 Km (5.7 2010)

Hned ráno kdy jsme se probudili, nás zamračené nebe a celkem zima dohnala k myšlence že dnes je idealní den na to popojet trošku dále. Ale prvně jsme zařídili duležitější věci a těmi byli potraviny, opětovná návštěva místního supermarketu ve kterém se dalo docela vyhodně nakoupit. Poté následovala snídaně v nějakém atriu a odchod směrem z města na stopa. Stopovali jsme docela dlouho řekl bych že tak hodinku. Až nám pak zastavila skupinka (rakušakoněmcůindů) kteří měli namířeno do Benátek. Samozřejmě sme to hned brali a vezli se s něma do Benátek, kde nás vyhodili u autobusáku. Odkud jsme šli znova na treno, opět sme chtěli jet na černo až do trieste. Marně, v čtvrtině cesty nás vzbudila průvodčí a tak jsme jí dali lístek, ten na 50 km, který sme měli označit při jízdě z San Doná di Piave ale neudělali sme tak, proč taky když jsme to nevěděli(došlo mi to až v Benátkách), zeptala se kam jedeme a já dělal že jí nerozumím, ale nakonec jsem vytáhl mapu a jen tak ukazal město na cestě z Benátek do Trieste. A ona mi odpověděla že to město je o zastávku zpátky, na lístek nám napsala datum a chtěla nám dát 50 euro pokutu ale došlo ji že to nemá smysl protože jí nerozumíme(dělal jsem ze sebe magora, přitom jsem jí rozuměl každé slovo:D) tak nás vysadila. Vystoupili jsme v Portogruaru, dali jsme si menší procházku po městě a nakonec jsme si sedli před stanicí "Polizia di Finanza" kde kolem nás prošel nějaký chlápek a zeptal se jestli nechcem pomoc, jestli nechcem jídlo, pití nebo že nás může ubytovat. Pak se s náma zakecal a zjistili jsme že to je napůl polák napůl ital, navzájem jsme se představili jmenoval se Edy. Navrhnul jsem mu jestli by nás nemohl vzít kousek za město a on řekl že jo, ať jdem za ním. Nakonec jsme se naskládali do jeho Dacie a vydali se směrem na Trieste(it. Trst), po cestě jsme si tak dobře pokecali a zasmáli se že to až není možné. Dostali jsme mnoho cenných rad a ještě jednou nám nabídl ubytování které jsem odmítl, protože bylo něco kolem 15.h a chtěl jsem ještě dnes dorazit do Trieste.

s Edym :)

Edy nás vyhodil u jakési restaurace kde nás ještě pozval na skleničku a kecali jsme sním, pak mi do deníku napsal vzkaz pro jednoho jeho kamaráda tady z česka. Povím Vám Edy byl asi nejlepší řidič kterýho jsme za celou cestu potkali. A nejenom díky tomu že nám nabídl jídlo, pití a ubytování, ale i proto že jsme se s ním dobře bavili. A aby toho nebylo málo sehnal nám i velký karton na který jsme si napsali velkým "Trieste" a tento karton nám pomohl se do Trieste dostat tééměř okamžitě, po jízdě s Edym jsme chytili stopa za necelých 15.minut. Zastavil nám nějaký chlápek který nás vzal asi 30 km a ještě si z nás udělal dobrou srandičku:D po cestě zastavovali policajti a on nám řekl že se shánějí po nás, že proto nás vzal a pak řekl že to byla sranda:D . Vtipálek.... Po tom co nás vyhodil, jsme stopa chytli opět velmi rychle, tentokrát to byl nějaký němec, který jel až do Trieste. Po cestě jsme si trošku popovídali, řekl nám něco o Trieste, ukázal nám pevnost Mia Mare a pustil nám klasickou hudbu, která symbolizuji Istrii a poté nám dal tip na místo ke koupání kde nás na mou žádost  nakonec vysadil. Opravdu tak suprové místo na koupání, písčité dno, teplá čistá voda a 1,50 m hloubka. Uplně idealní, bylo zde pár místních, kteří se zde přišli taktéž osvěžit. No a já chytrák, jsem si tu pěkne pořezal ruce, jak jsem lezl z vody tak jsem uklouzl a sjel po rukách po ostrých kamenech a bylo vystaráno, slaná voda mi to pěkne vydesinfikovala a já myslel že normálně z té vody vyletím. Po koupačce jsme se zase rychlo sbalili a šli na stopa, tentokrát už s cedulí "SLO"(Slovenia-Slovinsko), zachvilku nám zastavil mladý kluk který měl jen jedno místo, ale to hned vyřešil a udělal místo hned pro dva a naše batohy. Po cestě jsem si s ním fajně popovídal, ukázal nám pár zajímavostí v Trieste a doporučil mi skvělou metalovou kapelu(Tool), jmenoval se Christian a dovezl nás až k hranici se slovinskem. Na konci našeho výletu se nás zeptal asi jestli máme peníze ale moc jsem mu nerozumněl a tak jsem na něl čuměl jak magor, Marcel začal panikařit protože se nemohl dostat z auta a měl strach že po nás chce peníze. Nakonec z toho vyšlo že nám dal 14 euro a popřál nám pěkný vylet a bral nás za přátele:) . Né že bych nevěděl o takovém chování ke stopařům, již hodně lidí si todle zažilo, ale moc jsem tomu nevěřil. A teď vím že se mezi námi najdou i dobráci. Na slovinské hranici jsme si sehnali další karton a napsali na něj Ljubljana a začli stopovat. Uběhlo asi patnáct minut a stáli u nás policajti( v červené škodě octavia). Něco na nás zamamrali slovinsky a jak jim došlo že jinak než po "englišsky" to nepůjde tak vyhrkl "Passports" a tak jsme mu dali občanky, tak je tam 15. minut zkoumali nakonec nám je bezeslov vrátili, nedalo mi to a ještě jsem se zeptal jestli je vše v pořádku, bylo...popřáli nám hodně štěstí a odjeli. Tak jsme stopovali dále a furt nic, tak jsme zalezli do místní restaurace na čaj. Dokonce jsem si tam i dobil telefon. No poseděli jsme tak půlhoďky a šli zase stopovat. Po 20 minutách nás vzal Slovinec co je z Trieste do Koperu, a řekl nám že stojíme u blbé dálnice že tadle vede po pobřeží slovinska až do chorvatska a já nevěřil že sme se ocitli na blbé cestě. A tak nás hodil na benzínku odkud bychom mohli chytit stopa do Ljubljany teda pokud budeme mít štěstí jak řekl. Jako první nás zaujaly sloupky podél silnice které byly obaleny hromadou šnečků.

Na této benzínce jsme byli asi hodinu a nic jsme nemohli sehnat, nakonec benzínku zavřeli a my se vydali po staré cestě na Ljubljanu. Nakonec nás unava zmohla natolik že jsme leželi u nějaké fabriky na chodníku a zkoušeli z posledních sil stopnout nějaké auto. Po půlhodině nám zastavil nějaký mladík co jel do Rižany.

5. Den Noční přechod z Rižany-Črni Kal-Koper-Trieste-Tarvisio-Rakousko-233 Km (6.7 2010)

Cesta z Rižany byla nehorázně utrapná, celou noc jsme šli přes nějaké slovinské hory do nějaké hrozné vesnice, každý na nás čuměl jak na magory, nikdo nám nechtěl zastavit, jejich jazyk mi přišel hrozný, celé slovinsko se mi nějak zhnusilo. Nikdy více bych tam nechtěl vlézt. Nakonec jsme po 3 hodinách neuspěšného stopování a neustálého nervování a nadávání na slovince sedli na autobus a jeli do Kopru(Koper). Kde jsme rychle našli autobus do Trieste a zmizeli z toho hnusného nestopařského státu s hnusným jazykem a přivlastněnýmy slovy (např. Slovenské železnice, Slovenská riviera, Slovenské jidlo atd....né že by řekli slovinské ale oni si napišou Slovenské)  nesnáším slovince od této doby a nikdy bych jim nepomohl nejraději, jen v extra nouzi a i při tom bych pochyboval. Slovinsko prostě je pro mně vyškrtnuté z mapy a nikdy tam nevlezu. No jakmile jsme překročili slovinsko-italské hranice spadl mi kámen ze srdce, konečně stopařobraví lidé:) Museli sme sednou na MHD a na černo dojet na jednu hlavní cestu z Trieste. Kde jsme čekali taktéž asi 15.minut a vzala nás mladá holčina, která jela do Udine. Po cestě se sice nedalo spát, protože hrála nahlas hudba, ona to valila tak 180 a vzadu neměla opěrátka:D. Vyhodila nás za mytnou branou(Udine-Nord). Tam sme se zasekli na celkem dost dlouhou dobu asi 2 hodiny, nikdo nechtěl zastavit a ještě nás překvapil přívalový déšt který přišel od alp.

Blížící se bouřka z Alp

Chvíli jsme byli schovaní v té mýtnici kde nás italové pustili a taky jsem tam chvíli sušili věci. Potom jsme se sebrali a šli kousek dál směrem do města zkusit stopa. Nakonec nám tam kajsi zastavila dodávka s chlapíkem který jel nějak 25 km směrem k Tarvisio a tak jsme neváhali a jeli s ním. Vyhodil nás na nějaké zastávce odkud jsme opět bleskově chytli stopa do Gemona del Friuli. Právě tady na mně nějak začínala doléhat únava, všudypřítomná klimatizace a velké vedra. Začla mně bolet hlava, v krku a byl jsem nějaký divný. Počkali jsme tu hodinku na vlak a vydali se v něm do Tarvisia. Jizdenka nás vyšla na 11 Euro za 66 Km!! (pro 2) což je na naše poměry řekl bych docela hodně. Celou cestu jsem spal až mně nakonec vzbudil nějaký ital. Že jsme v Tarvisiu. Tady to začlo už bejt kruté, hlava bolela čím dál více, přicházela horečka a už jsem nebyl schopen skoro mluvit. V Tarvisiu, chytnou stopa je hoooodně o hubu, proto NEDOPORUČUJI se tam někdy nechat vyhodit, radši někde na benzínce na dálnici nebo na hranicích s rakouskem. Nakonec se na nás štěstí usmálo a vzal nás jeden rakušák na benzínku, dokonce si zajel více než 30 kilometrů navíc aby nás hodil na lepší místo, vysadil nás na odpočivadla u Worther See, velkého jezera. Tam už jsem jenom, seděl zabalený ve spacáku se zimnicí jak sviňa. Ještě ke mně přišel němec a ptal se kam jedem, sem mu řekl že na Vídeň a on že nás tam veme až bude mít auto v pohodě. A víte co udělal? ani nic neřekl a odjel. Tak Marcel obcházel kamiony a auta až našel čechy, kteří se nad náma slitovali a slíbili nám odvoz až do Brna. Ani nevíte jakou radosti mi udělali, já už jsem nebyl schopný ničeho, byl jsem totálně K.O . Jakmile jsem si sedl do jejich auta, hned jsem usl. Vzbudili mně až policajti když nás zastavili a chtěli po všech občanky, ale to neměli po tom co jsem vystoupil se mi udělalo tak blbě že jsem musel odběhnout od auta a jít se vyblít, dokonce za mnou jeden běžel(asi si myslel že chci utéct?!:D) . Po kontrole jsme se opět vydali na cestu, zalehl jsem a usnul jsem.

6. Den Rakousko-Brno-Karviná- 674 Km (6-7.7 2010)

Probudil jsem se až ve 3 hodiny ráno v Brně před nádražím když už Marcel vyndaval věci z auta. Jak moc jsem byl rád že už jsme v česku. Šli jsme na nástupiště a chvíli jsem tam ještě spal na lavičce, asi hodinku a půl, vlak nám jel v 5:02 a tak nebylo nic jiného na výběr. Lístek jsme koupili za 244 kč, sedli do kupéčka vyndali spacáky a usnuli. Vzbudila nás průvodčí a pak až uklízečky v Bohumíně, odkud nám taky ujel vlak do Karviné. Nakonec jsme do Karviné nějak dorazili, já sedl na autobus a konečně byl doma. Lehl jsem a spal jsem až do večera........

 

Doufám že se Vám můj článek líbil, protože mi to dalo opravdu práci(skoro 6 hodin jsem ho psal)

Kompletní fotogalerii naleznete: Zde

 

Zpět

Vyhledávání

© 2009-2010 MoodyTrips: Všechna práva vyhrazena.

Servis a prodej výpočetní techniky- Lukáš Krejčí .: EM-LINKS :. Katalog odkazů Alfa-Elchron Katalog-odkazů.cz Výměna ikonek,odkazů a bannerů Hry onlineAutostop CestujLevněji.cz