Trip to Lomnice aneb. opět stopem na Moravu

13.08.2010 17:47

Cestou necestou, autem či kamionem na Moravu „zadarmo“…..

Sotva jsem dorazil a dal si skoro půl měsíce pauzu, opět přišel pocit nutkání někam vyjet, něco zažít a něco poznat.Snad nejsem nemocný, pomyslel jsem si. Zvedl jsem telefon a zjistil co se dá dělat, nakonec se "nabídla" k návštěvě Lomnice a tak jsem neváhal a souhlasil. Týden jsem si počkal a už jsem vstával. Trošku jsem si přivstal jako vždy, vstal jsem kolem 6té ráno, klasicky dobalil poslední věci, pobral buchty s povidlama co zbyly a vyšel směrem hlavní cesta na Ostravu. Složil na zem batoh, připravil telefon a pustil natáčení videa. Po takové úvodním proslovu jsem se postavil k cestě a začal stopovat. Jako obvykle mi do chvíle zastavuje auto a jede rovnou do Ostravy. Byl to černej bavorák a tak jsem byl docela rád. Řidič byl sám v minulosti stopař a za dob Jugoslávie jezdil stopem tam. Taktéž pod stan a s co nejmenším počtem peněz v kapse, prostě dobrodružství. S radostí jsme si povykládali o cestovatelských věcech, i když už teď nejezdí stopem stále v něm zůstal cestovatelský duch. Jak říkal obvykle jezdí lozit po skálách v Alpách atp. Cesta pomalu ubíhala a nejen mýma očima ale i objektivem mého telefonu. Po necelých 25ti minutách jsem vystupoval z auta na jednom z ostravských náměstí. Ostravu trošku znám a tak už jsem s jistotou šel na tramvaj směrem do Dubiny, abych se dostal na ulici Místecká, odkud obvykle chytám stopa na Frýdek-Místek. Po nástupu do tramvaje kupuji u řidiče lístek za 26 Kč a poctivě si ho označím, což obvykle nedělám. Ono se to ale v průběhu cesty vyplatilo, dvě zastávky před cílem mi na rameno poklepe revizor a začne mi mávat před obličejem odznáčkem dopravního podniku Ostrava. S úsměvem vytahuji jízdenku z peněženky a předkládám ke kontrole, "vše v pořádku" odvětil revizor a šel dále. Štěstí ale neměla "Rázná občanka města" zkráceně romka, která marně hledala svůj určitě zakoupený lístek ve své kabelce. Nakonec našla pouze občanku, s jejíž pomocí jí revizor vypsal bloček na pokutu. Ale to už jsme přijížděli do mé cílové stanice, kterou je obvykle Kolonie Jeremenko.

Ilustrační obrázek

S úsměvem vystupuji s tramvaje a s nutkáním upozornit lidi čekající na zastávce na pohybující se revizory na téhle trati, nakonec jsem tak ale neučinil a jen kolem nich prošel. Popošel jsem kousek proti směru silnice, abych se dostal do míst kde je možné nejlépe zastavit. Opět zapnul foťák a začal točit video, při kterém jsem psal cedulku Frýdek-Místek, ono je to dle mého lepší na této rychlostní silnici a dle mého to zvyšuje šanci na zastavení, protože pokud "jedu na Frýdek a vím že stopař tam má namířeno tež (bez cedule bych nevěděl) tak to zastavení eventuelně risknu, než abych odjel s prázdnou". Sotva jsem dopsal cedulku, tak jsem začal stopovat, trvalo to chvilku než mi zastavil chlápek v černém osobáku, hodil jsem věci na zadní sedačku a už jsme si to fičeli směrem na FM. Během cesty jsem zjistil že je to strojvedoucí a tak jsem s radostí zavedl konverzaci na téma železnice, jelikož jako malej jsem byl strašně do vláčku zažranej tak mě ta konverzace prostě bavila. Ono kdy se poštěstí normálnímu člověk nakouknout těm dráhám pod pokličku že? Se stoupající zábavnosti konverzace se taky blížil Frýdek-Místek a než jsem se nadal tak jsem vystupoval na křižovatce ve Frýdku. Odtud jsem se vydal kousíček směrem na Příbor, kde vím o jedné benzínce, je to sice do kopce a celkem dálka, ale je to rozhodně lepší než stopovat tam "dole" u Frýdku. Pomaličku se mi v dálce jevila benzínka a sotva co jsem k ní přišel tak jsem měl domluvený odvoz směrem na Nový Jičín. Po cestě jsem se snažil zjistit kam mají namířeno, což jsem nakonec zjistil. Měli namířeno do Hukvald a mě měli v plánu vyhodit kousek za odbočkou z cesty na Nový Jičín. Tak jsem jen koukal z okna na mizící cestu za námi. Netrvalo to ani půl hodiny a už jsem zase stál na nohou u cesty. Zrovna na takovém né moc dobrém místě, v takovém údolí kde cesta vedla z kopce a poté hned do kopce. V té chvíli, když jsem to viděl tak jsem si řekl: "Tak a tady jsem skončil, hele zastávka". Do té zastávky jsem vložil svou naději a i když byla pod kopcem do chvíle jsem na ní chytil stopa. Zastavila mi mladá holčina se svou malou zřejmě sestřičkou, která se udiveně ptala: "Kdopak to je?". Ale jakmile začli v rádiu hrát Horkýže Slýže, tak už se starala jen o to aby ta písnička byla nahlas. Po cestě jsem zjistil, že mám tu čest jet s další stopařkou,která má taky dost naježděný a že je z rodiny, která byla mimochodem taky stopařská. Vezla mě do Nového Jičína, na benzínku Luke Oil, která je snad nejlepší na této cestě. Jakmile jsme tam přijeli, tak se mi hned vybavila vzpomínka jak jsme tu s Marcelem stáli, při cestě do Itálie.

Obdoba čerpací stanice ve Frýdku-Místku

Šel jsem si sednout na lavičky s tím že si nachvíli odpočinu, ale touha jet dál byla silnější a tak jsem hned šel oslovit řidiče, stojícího kamionu. Byl to takovej mladej kluk, docela sympaťák a řekl mi že mě sveze, byl jsem rád, protože jsem věděl že si s ním budu mít určitě o čem povídat. Stačilo jenom počkat, než si dojde pro kafe. Mezitím co jsem čekal, jsem si prohlížel ten vymazlený tahač, který se mi ohromně líbil. Nebyl to ledajaký tahač, byl vzhledově trošku jiný. Měl skvělou nálepku po celém boku. Celý tahač byl černý a ta nálepka byla bílá, opravdu kontrastní a výrazná kresba čínského draka. Okamžitě jsem tasil telefon a pořídil uplně suprovou fotku, ale to už přicházel řidič a já nasedal do jeho tahače. Po pravdě, kamionem jezdím na stopu nejraději, je to pohodlné je tam hodně místa a super rozhled a kamioňáci jsou super chlapi se kterýma se člověk nenudí. A cestou jsem si to jen potvrdil opravdu jsme se docela hodně bavili, že nám ty společné kilometry docela utekly. Ani se mi nechtělo vystupovat, ale musel jsem že. Původně jsem se s ním domluvil že mě vyhodí na benzínce OMV před Olomoucem,ale nakonec jsem s ním jel až do Svitav a trošku vybočil z cesty. Což nakonec nebyl takový problém jak se mohlo zdát. Ve Svitavách, jsem si našel fleka kousek za městem a do hoďky od příjezdu do Svitav, jsem odjel. Vzal mě nějakej starší chlápek, kterej jel z Trutnova do Brna. Takže mě vzal docela dálku, cesta byla docela hrozná. Ačkoliv to byla hlavní cesta, tak byla plná zatáček a stoupání,klesání a předjíždění kamionů.Po dohodě jsem byl vysazen na takové spojce, do Kuřimi. Jakmile jsem prošel kolem cedule Kuřim, okamžitě mi v hlavě "dozrála" myšlenka, která mi říkala: "už jsi skoro tam!". Došel jsem kousíček k takové zastávce, a viděl jsem přijíždějící auto tak jsem to jen tak zkusil. A hele ono se povedlo, byli to nějací nejspíše podle přízvuku tipuju ukrajinci, kteří mě vzali kousek do města. Vyhodili mě kousek od náměstí v Kuřimi, odkud to není daleko na hlavní cestu na Tišnov, kam jsem měl namířeno. Po pomalé procházce městem, jsem došel k zastávce. Opět to bylo takové docela nedobré místo na stopa, hned za zatáčkou a ještě do kopce. Proto jsem se rozhodl napsat si cedulku "Tišnov". A opět spolehlivě zabrala. Do chvíle jsem seděl v autě s maminkou, která jela s dcerou do Žďáru nad Sázavou. Po cestě jsem jim vyprávěl, o své cestě do Itálie, byly nadšené ale samy by stopem nejely. Už před Tišnovem, jsem to začinal poznávat, to okolí a tu cestu, kterou jsem kdysi absolvoval docela hodněkrát. Z Tišnova už jsem chtěl jet autobusem, protože stopem by to nebylo moc dobrý a tak jsem se nechal vyhodit na autobusovém nádraží.

Volvo FH 12 - obdoba toho co mně vezlo:)

 

Vystoupil jsem, rozhlídl se a je zpozoroval odjíždějící autobus číslo 333 a se slovy to určitě nebyl můj sem šel hledat zastávku ze které odjíždí autobus na Lomnici. Kupodivu to byla ta zastávka odkud právě odjel autobus č. 333 a aby toho nebylo málo, byl to ten přímo na Lomnici. A tak jsem nakoukl do jízdního řádu a vyhledal další, měl jet ve 14.10 což bylo zachvíli. Tak jsem se šel podívat ještě na vlakové nádraží a prošel se po okolí, ve 14.08 jsem šěl na zastávku. Nedočkavě jsem se furt díval na hodiny až bylo nakonec 14.30 zjistil že je něco špatně, autobus nikde a čas seděl. Co s teď? jsem si řekl. Znovu jsem nakoukl do jízdního řádu a s údivem zjistil že ten autobus přes prázdniny nejezdí a tak jsem našel další ten jel až za půl hodiny. Tak jsem polehával na lavičce na zastávce až jsem pomalu usnul, jak jsem se probudil z takového toho "mikrospánku" tak jsem zpozoroval hromadící se cestující okolo mně na což jsem se podíval na hodiny a zjistil že už přijede můj autobus. Zaplatil jsem 14 Kč sedl si dopředu abych měl výhled a mohl točit video. Po necelých 15 minutách jsem byli kousek před Lomnicí a já spustil natáčení, když člověk přijíždí od Tišnova tak se mu naskytne pohled jako by měl celou Lomnici na "dlani", opravdu nádherný výhled a já ho pro Vás natáčel. V 15.03 jsem vystoupil na náměstí na Lomnici, odkud je to na chalupu už kousíček. Opět jsem se "nadechl" takové té typické vesnické atmosféry a vydal se z kopečka k chalupě. Byl jsem vřele přivítán a jako odměna za úspěšnou cestu se mi přímo nabídla domácí smaženice s čerstvě nasbíraných hub, kterých je po okolí požehnaně. Povím Vám pochutnal jsem si a sotva jsem dojedl, už jsem chtěl vidět fotky a videa, které jsem po cestě natočil/nafotil. Vybalil jsem notebook, připojil jsem k němu telefon a najel do složky s datumem příjezdu. A ejhle, složka byla prázdná a teď se ve mně vzbudil takový pocit strachu co se děje a tak jsem brouzdal po ostatních složkách a nikde nic, hledal jsem dál a našel jsem jen stará videa a staré fotky. Jediné co na pamětovce bylo, byly mluvené podcasty, které jsem po cestě taktéž nahrál. Celý den jsem byl zklamaný tím, že jsem přišel o tak cenná data, o tak unikátní záběry, které měly zdobit tento článek a mě samotného činit šťastným z dalšího uspěšně napsaného článku, který není jen o čtení. Ještě jsem po nich posléze chvíli pátral, až jsem si uvědomil že to je prostě marné. K večeru jsme usedli u grilu a společně si pochutnali na kuřecím steaku a povím vám i u toho jídla jsem myslel na ty videa. Což je možná už k smíchu, taky jsem se při napsaní předchozí věty velice pousmál. Dobře nasycen jsem se ještě asi hodinku kochal okolní přírodou, která se pomalu schovávala do tmy. Jakmile nebylo už nic vidět, tak jsem si šel spokojeně lehnou a usnul jako malej.

 

Cyklo projížďka do Předklášteří a mini houbaření

 

Na druhý den ráno jsem vstal celkem pozdě, ani jsem nepočítal s tím že vůbec z té postele vylezu, nakonec jsem se ale odhodlal a stejně zjistil že únavu jsem poctivě zahnal více než desetihodinovým spánkem. Vstal jsem do slunečného rána a poměrně velkého tepla. Nasnídal jsem se a už jsem plánoval co bych mohl podniknout, napadal mě hromadný odlov kešek po okolí a nebo nějaká delší cyklo projížďka na kterou jsme se nakonec vydali. Tak jsem „osedlal“ jiné než své kolo a vyrazili jsme hned po obědě směrem na Předklášteří. Cesta byla pohodová a bezproblémová, ze začátku fajně lesem podél potoka a skoro celou cestu z kopce. Po cestě jsem stále koukal po okolí až mě zarazilo takové monstrum, byla jím místní pískovna, která tu opravdu nesedí. Ale zachvěli mi zmizela z dohledu a zase jsem měl spokojený výhled na okolní krajinu. Cyklostezka vedla podél řeky a částečně lesem, byla víceméně taková pohodová a klidná, tedy až na řeku, která byla docela rozbouřená. Po cestě jsme dokonce míjeli dva železniční akvadukty, které mě svou velikostí docela zaujaly a při tom jak jsem je viděl tak jsem si hned vzpomněl na pohled z vlaku, který se mi také líbil. Po cestě zpátky jsme navštívili v předklášteří kavárnu kde jsem si dal skvělé zmrzlinové frappé, ta kavárna se jmenovala „U krále“. Osvěžení bodlo a hned po něm jsme se projeli směrem ke klášteru a „Porta coeli“ , na místě jsme shlédli nabídku místního muzea a já s nadšením fotil vstup do kláštera. Jen co jsem vyfotil pár fotek, tak jsme vyrazili na cestu zpátky. Po cestě jsem ještě s fotil lekníny, které jsem viděl v bažině, která byla podél cesty. Jakmile jsme přijížděli opět k lesu, děda si vzpomněl na to že viděl hříbek, ale velkej a tak se po něm koukal až nakonec našel. Já si vyfotil kobylku která kolem nás hopsala a vydal se dál. Po chvíli cesty lesem, jsme se zastavili na kofolu v místní restauraci a protože teta jela napřed tak to nevěděla, ale došlo jí to a dorazila za námi. Po osvěžení už zbývalo zpátky na chalupu dojet už jen kousek, ale my jsme si to trošku spatřili zastávkou v lese a hledáním hříbků. Nakonec jsme byli dle mého docela úspěšní, ale na místní poměry toho bylo málo. Po příjezdu jsem měl v plánu si trošku odpočinout a vyrazit na procházku po okolí, kterou jsem potom nakonec nějak „propsal“, protože jsem zasedl k notebooku a začal psát článek. Jen co jsem napsal něco málo o prvním dni cesty, tak už byla venku tma a na procházku docela pozdě. A tak jsem ještě do večera lenošil a poté šel spát.

 

Zkoumání okolí, NS Járy Cimrmana a Geocaching

Den na to jsem se opět probudil do slunečného rána a sotva jsem vstal a nasnídal se, začal jsem přemýšlet co podniknu. V potaz přišla procházka po okolí, kterou jsem měl v plánu minule. Nakonec jsem se s batohem na zádech vydal po naučné stezce Járy Cimrmana, stezka vedla do poměrně prudkého kopce ale nakonec to asi ze 2/4 byla pohodička, po cestě jsem našel dokonce pár nádherných hřibů a tak jsem z lesa neodešel s prázdnou. Asi po hodince a půl cesty jsem dorazil k cíli a tím bylo pro dnešek pohlaví Járy Cimrmana (vysvětlení níže na obrázku) . V cíli jsem vyzvednul kešku, přečetl informační ceduli a rovnou šel zpátky, jelikož se mi vybil telefon. Cesta zpátky byla o něco lepší než cesta tam, proč by taky ne že? Když byla z kopce. Zpátky na Lomnici jsem byl poměrně rychle, prošel jsem si jí ještě z druhé strany přes židovské náměstí a vrátil se na chalupu. Poté jsem už jen do večera seděl u PC a debatoval na icq, což mě do jedenácti hodin večer jako zábava zcela stačilo. Hned co jsem skončil, tak jsem dobitý zalehl a usnul. Ráno opět klasický scénář, modré nebe, sluníčko, snídaně a rozmyšlení kam se vypravím. Nakonec jsem se vydal na „inlajnech“ do Železného, což je asi 5-6 Km od Lomnice. Cesta byla z počátku suprová, vedla po cyklostezce a v lese. Posléze se les vystřídal s malebnou vesničkou s hroznou cestou a tak to bylo skoro až do Železného. Před Železným jsem vyjel velkej kopec a u mapy zjistil že mě čeká ještě jeden a tak jsem doslova z posledních sil dojel až k štěrkové cestě, na které jsem „inlajny“ vyměnil za boty. Vydal jsem se po směru šipky na gps, která mě měla dovézt přímo k kešce. Chvíli jsem tam bloudil po lese, poté v nějakém soukromém sadě až jsem to nakonec chtěl vzdát. Vracel jsem se pomalu zpátky k asfaltové cestě a najednou se zničehonic vynořila zelená šipka ukazujíc k lesu. Jen jsem jí viděl, tak jsem zvážil možnost že by ta keška mohla být tam. Nakonec opravdu byla, byly tam dokonce i takové zbytky původního přírodního divadla, které zde mělo v minulosti čestné místo, dnes toto místo připomíná pouze kamenná zídka a informační cedule. Po zalogování se do logbooku, jsem se vydal zpátky na Lomnici. Cesta byla zase celkem v klidu z kopečka, ale nakonec se to zase otočilo proti mně. Na chalupu jsem přijel vyčerpaný a nechtělo se mi už pomalu nic. A tak jsem opět zasedl k internetu a našel si né moc fyzicky namáhavou zábavu. Při večeru jsme ještě zašli s dědou na kofolu a pak už jsem zas jen lenošil a připravoval se na odjezd. Pozdě večer jsem spokojeně zalehl, nastavil budík na půl sedmou ráno a usnul.

 

Cesta zpět aneb. opět na cestách

V Brně-Poblíž nájezdu na dálnici kde jsem stopoval

 

Ráno mně vzbudil budík, stejně jako do školy. S dobrou náladou jsem sbalil věci, nasnídal se a vyrazil na návsí na autobus. Zastávka byla docela plná, starších lidí zřejmě směrujících na nákup do města. Přijel autobus, já zaplatil 14 korunové jízdné a vyrazil do Tišnova. Cestou jsem se ještě kochal okolní krajinou, která mi utíkala s přibývajícímy kilometry. Po dvaceti minutách jsme dorazili do Tišnova a já se vydal na hlavní cestu směrem Brno, Kuřim atd. Na stopa jsem čekal chviličku, zastavil mi starší pán který jel přímo do Brna. A tak jsem byl strašně rád že se dostanu do Brna přímo. Po cestě jsme vedli docela obsáhlou konverzaci na téma, cestování a stopování což mi vyhovovalo. Asi v 8.45 jsme dorazili do Brna, před místní pobočku jedné pojišťovny. A tak mi potom došlo co „můj“ řidič vlastně dělá, sotva mi to došlo tak jsem obratel do ruky dostal vizitku a nabídku stavební spoření a ať se jdu podívat kde pracuje. A tak jsem se chvíli zdržel, skoro půlhodiny se mi tam snažil „prodat“ nějaký produkt pojišťovny o který jsem opravdu neměl zájem. Ale za to svezení, to stálo. Jen co jsem se dokázal odpoutat od stolu s pojišťovákem, tak jsem letěl na šalinu. Koupil jsem si lístek a jel skoro až do centra, v životě jsem tu nebyl a hned na poprvé jsem našel cestu k nádraží. Asi instinkt…. U nádraží jsem nasedl na trolejbus a jel směrem ke sjezdu na dálnici, přijel jsem na konečnou a dálnice nikde, cesta nikde a já si uvědomoval že jsem se ztratil. Tak jsem sedl opět na t.bus a jel jsem zpátky. Tak jsem potom bloudil a bloudil, až jsem ten nájezd našel. Postavil se a mával asi 15 minut, zastavila mi červená felície, která mně svezla až do Olomouce. Řidič byl taktéž bývalý stopař a tak jsme si měli co říct, vyměnili jsme si zkušenosti a povyprávěli si příhody z cest a v Olomouci jsme byli docela rychle. Vyhodil mně na benzínce na hlavní cestě směrem na Hranice. Tam jsem stopoval asi půl hoďky a zastavil mi chlápek v opelu. Byl to kamioňák a tak mně čekala poklidná jízda se skvělým pokecem. Slíbil mi že mně veme až do Nového Jičína a jen to dořekl tak jsme prudce brzdili kvůli nějakému magorovi ve stříbrné oktávce, která se otáčela přes plnou čáru. Nebýt jeho rychlé reakce tak jsme asi na „sračky“ když to přeženu, protože by to byl náraz tak v 80tce. Naštěstí po tomhle menším vzrušení cesta dále proběhla v pořádku a já byl vysazen v Novém Jičíně na benzínce, přesně naproti té kterou mám rád v opačném směru. Odsud jsem si domluvil poláky , kteří mířili do Katowic. Počkal jsem si 15 minut a už mně vezli do Č. Těšína, ve kterém mně vyhodili kousek od dobrého fleku na stopovaní. Odtamtud jsem odjel taky celkem rychle, asi do 10 minut jsem se vezl ve stříbrném BMW až do Karviné, vezl mně taky docela aktivní cestoval Marcel ze Stonavy, vzal mně dokonce i kousek dál než měl v plánu jet. Jen co jsme minuli ceduli Karviná, přišel na mě takový ten pocit úlevy, že zas mám něco málo projeté a že jsem to zvládl všechno stopem. Když si to spočítám tak náklady na cestu byly následující:

 ·         Jízdenka na tram Ostrava – 26 Kč

·         Jízdenka BUS na Lomnici – 2 x 14 Kč

·         Jízdenka MHD Brno – 22 Kč

 

Docela levný výlet co? A opět docela dost zážitků :)

 

 Fotogalerie k článku: moodytrips.webnode.cz/products/trip-to-lomnice/

 

  Líbil se vám tento článek a nebo se vám líbí celý můj web? Nominujte můj projekt v kat. Media v anketě Křišťálová Lupa a vyhrajte mobilní telefon Nokia N97 mini.

 

Zpět

Vyhledávání

© 2009-2010 MoodyTrips: Všechna práva vyhrazena.

Servis a prodej výpočetní techniky- Lukáš Krejčí .: EM-LINKS :. Katalog odkazů Alfa-Elchron Katalog-odkazů.cz Výměna ikonek,odkazů a bannerů Hry onlineAutostop CestujLevněji.cz