Traintrip to Šternberk

11.10.2010 08:59

Byla to docela obyčejná ranní neděle, vstal jsem poměrně brzy kouknul z okna a viděl mlhu. Sice mohu říct že jen tak ledajaká mlha to nebyla, byl to nejspíše smog. Ale i přes to jsem se vydal na kratší projížďku na kole spojenou s focením té "ůžasné" mlhy. Což se nakonec docela solidně povedlo, tudíž vzniklo pár zajímavých fotek, které lze nalézt na mém blogu. Po této projížďce jsem se vrátil domů celý promrzlý a už se mi nikam nechtělo, obzvlášť né do té zimy a mlhy. Ale štěstí mně nenechalo čekat, během hodiny se venku vyjasnilo, nebe zmodralo a sluneční paprsky mi osvítily celý pokoj. Právě v tu dobu, jsem dostal strašnou chuť jet někam, toulat se nebo něco poznat. Okamžitě jsem oslovil všechny možné známé, avšak uspěšný jsem byl jen v případě Marušky. Sice jsem jí vzbudil, ale můj nápad se jí líibil. Všechno se stihlo do hodiny a my už jsme stáli na nádraží a já kupoval síťovou jízdenku. Jen se mi dostala do ruky, jako by se pro nás otevřely všechny koleje v česku a my mohli jet kamkoliv. Jak báječný pocit. Škoda že může trvat jen do 24.h , jinak by mně asi už nikdo tady v Karviné neviděl. Mince rozhodla že se vydáme směrem Ostrava a to díky tomu že jsme byli docela nerozhodní, mince je řešení. Nasedli sme do v Karviné poměrně vzácného CityElephantu směrem do Ostravy. Cesta probíhala celkem v poklidu až do doby kdy mi zazvonil telefon. Né že by mně nějak rušilo že se někdo ozval, ale v celku jsem to nečekal. Byla to kamarádka ze Šternberka a její přání bylo, abych se dostavil do Šternberka. Což znělo jako dobrý nápad, přeci jsme jeli směrem na Olomouc, časově to vycházelo taktéž a tak jsme se s Maruškou shodli na našem dnešním cíli. Jen co jsme dojeli do Ostravy- Svinova, tak jsem zjistil další vlaky a vyšlo to pěkně tak, že náš plánovaný návrat do Karviné byl okolo desáté hodiny večerní, což se mi zamlouvalo. Ale bez svačiny by to nešlo a tak jsme se vydali do Tesca v Třebovicích, které je vzdálené zhruba 2 km od nádraží.

Měli jsme docela čas a já věděl že tímhle ho skvěle zabijem. V Tescu jsme udělali nákup něčeho na zub a ještě dohodli poslední detaily naší cesty. Ale nějak sme opomněli čas a zjistili že za pár minut nám jede vlak a tak jsme velmi rychlým tempem spěchali k nádraží. Měli jsme štěstí a vlak nám neujel, dokonce jsme ještě pár minut čekali než dorazí. Neuběhlo ani deset minut a už jsme seděli ve vlaku do Přerova, no co mi sme se nasmáli při tvorbě fotek a svačině. Alespoň jsme se nenudili. Po cestě jsme nabrali asi pětiminutové zpoždění, což by v případě že by nás připoj v Přerově nečekal, připravilo o dost času. Opět jsme ale měli štěstí, vlak tam na nás pěkně čekal a my jsme mohli bezproblémů odjet směrem do Olomouce. Byla to docela rychlovka a ani bych nečekal že to z Přerova do Olomouce je taková chvilka. Asi ve 4 hodiny jsme dorazili do Olomouce a s rezervou asi 30 minut, jsme se vydali omrknout okolí nádraží. Olomouc na mně za tak krátkou dobu působil velmi pozitivně a cítil jsem se tam fajn, škoda jen že nebylo více času na to si ho projít. Ještě jsem naposled zavolal kamarádce do Šternberka a pověděl jí v kolik hodin dorazíme a jelikož jsme se ještě nikdy neviděli, tak jsme museli dohodnout poznávací znamení, abychom se taky našli že? Do Šternberka to trvalo asi 20 minut a dokonce jsem měl tu čest a poprvé jsem se svezl v nové Regionově. Po příjezdu do Šternberka jsme se rozhlídli kolem a mně napadlo že bychom se mohli jít podívat k místnímu hradu, Kamča a Maruška nebyly proti. Tak jsme si udělali společně procházku městem, po cestě stihli probrat docela dost věcí, udělat pár fotek a nakonec zjistit že opět nestíháme vlak. A tak jsme se rychle rozloučili s Kamčou a běželi na nádraží. Ale díky tomu že štěstí už nám přálo už třikrát, zřejmě už jsme na něj dnes neměli nárok a na nádraží dorazili dvě minuty po tom co vlak do Olomouce odjel. No v první řadě mně napadlo že pojedeme autobusem, ale jako na potvoru žádný nejel. Smůla. A tak chtě nechtě jsem Marušce oznámil že dneska pojede poprvé stopem,  no a vzhledem k tomu že jsem jí taky při jednom vysvětlil co se stane když odmítne jet, neměla nic proti. A tak jsme se ještě optali na cestu na Olomouc a vyrazili směrem k ní. Po cestě jsem v místním albertu splašil karton a díky náhodné přitomnosti lihového fixu na cedulky v mé kapse, jsem na něj napsal "Olomouc".

Postavili jsme se u cesty do Olomouce a začli mávat. Trvalo to necelých 15.minut a zastavil nám chlápek v černém Opelu a jel přímo do Olomouce. V prvé řadě nás upozornil, že jede jen na začátek Olomouce což nám nevadilo, alespoň že jsme si zvýšili šanci na to že stihnem vlaky do Karviné. Po cestě jsme se perfektně pobavili a nakonec nás asi díky tomu že si s námi rozumněl až k nádraží v Olomouci. Kde jsme nasedli do vlaku do Přerova. Ještě jsem se na nějakou dobu rozloučil s Olomoucem a těma krásnýma holkama, kterých tam bylo nespočet a už jsme si to svištěli domů. Po cestě jsme se docela dobře nasmáli, protože holky sedící vedle nás na mně/nás pořád koukaly, v kuse. Až jedna z nich pověděla druhé : " Nečum na něj furt" . Díky čemuž jsme se s Maruškou začli strašně smát. Potom už to domů trvalo asi hodinku a půl, což jsme tak napůl proleželi. Jediné co mně po cestě zarazilo, byl opět nesnesitelný smog při příjezdu do Ostravy, taková změna vzduchu oproti tomu Šternberku, no hrůza. Prostě naše slavná díra z hrozným vzduchem...... opět doma.

Fotogalerie k článku: Zde

 

Zpět

Vyhledávání

© 2009-2010 MoodyTrips: Všechna práva vyhrazena.

Servis a prodej výpočetní techniky- Lukáš Krejčí .: EM-LINKS :. Katalog odkazů Alfa-Elchron Katalog-odkazů.cz Výměna ikonek,odkazů a bannerů Hry onlineAutostop CestujLevněji.cz