Trip to Krakow aneb. stopem do města polských králů

27.09.2010 10:20

Jak jsem již psal, sotva jsem odněkud přijel a zase bych někam jel. Vzhledem k blížícímu se konci prázdnin jsem se ještě zmohl na nejspíše poslední výlet za tyto prázdniny. Vždycky jsem se chtěl podívat do Krakowa a teď jsem si to splnil. Jezdím rád stopem, tak jsem to vzal stopem že...jak jinak.

Všechno to začlo opět brzy ráno, vstal jsem kolem 5:45. Nasnídal se, mrknul na mapu vybral cestu, napsal si města a přibalil svačinu. V 6.30 jsem měl domluvený sraz s "Bukáčem" - soused a bývalý spolužák, který měl na cestu vyrazit semnou. Tak jsme se tak nějak vyhrabali z baráku a vydali se směrem ke karvinskému Tescu. Během půlhodinky jsme dorazili k Tescu, kde jsme nakoupili nějaký ten proviant na cestu. Vzal jsem si pěkně salámek a 8 rohlíků, snad to bude stačit- říkal jsem si. Nakonec bohatě stačilo. Po nákupu jsme se museli přemístit na místo na stopa, tím byla opět zastávka ve směru Č. Těšín. Stopa jsme chytili během 15ti minut. Zastavil nám chlápek v modré felícii, sám nám vykládal jak jezdil stopem do Karviné z Těšína. Opravdu jsme si dobře popovídali, proč by taky ne když v nejhorším případě bude první a poslední čech dneska. Do Č. Těšína jsme dorazili asi za 20 minut, možná dříve. Nechali jsme se vysadit u Billy, odkud je to k hranicím celkem blízko. Po procházce městem, jsme dorazili k nájezdu na dálnici. A nastala první volba, buď pujdeme stopovat na hl. cestu směrem Katowice nebo pujdeme na tu dalnici směrem B. Biala, hodil jsem mincí. Osud nám vybral dálnici, tak jsme šli na dálnici. Asi po kilometru chůze jsme dorazili na benzínku odkud nás poslali zpátky na hlavní cestu na Katowice. No byl jsem "málo" naštvaný hned z rána, na tu cestu zpátky jsme to vzali jinou cestou než jsme přišli. Možná by bylo lepší kdybychom šli zpátky po té dálnici. Po skoro hodině, jsme dorazili na hlavní cestu do Katowic a hele co jsem viděl? Z potencionálního místa na stopa, bylo staveniště..... A tak jsme se optali kde by se dalo stopovat, bylo nám řečeno že kousek dolů z kopce je dobré místo kde nám budou moci zastavit. My jsme poslechli a vydali se tam, víte co bylo na místě? Jenom prostý přechod a žádné místo k zastavení.

Kostel v Cieszyně

S podstatnou dávkou nervů jsme pokračovali podél cesty ještě asi 3 km,než jsme došli k zastávce. Tam už to konečně vypadalo na docela dobré místečko, sice za zatáčkou ale doufali jsme. Stopovali jsme asi 15 minut, než nám zastavil chlápek ve stříbrném "Golfu". Po tom co se mně zeptal kam jedeme a já mu řekl že chceme do Osvětimi, tak se udivil co vubec děláme tady. Ale nakonec to nějak "překousl" a poradil nám jak se dostat dále. Jeli jsme s ním docela dlouho, na to že jsme jeli jen do 30 km vzdáleného města Źory. Po příjezdu do města nám poradil kam dále. My ho poslechli a vydali se po cestě směrem na Psczyna. Opět jsme museli jít asi 5 Km pěšky, než se našlo místo k zastavení, byla to zastávka na kopci. Tam jsme "zkejsli" docela doost dlouho a díky tomu že na nás svítilo sluníčko tak jsme vyváděl blbiny. No abychom se přeci neunudili. Dost dlouho jsme čekali až nám nakonec zastavil nějakej mladík, který doslova dupl na brzdy až se za ním zakouřilo. Za smradu spálených gum jsme se naskládali do jeho auta. Odvezl nás sice jen asi 10 kilometrů, ale i to se přece počítá. Docela se snažil komunikovat i když jsme si moc nerozuměli, ale to podstatné jsme se od sebe dozvěděli, dokonce se nabídl že nás zaveze za 30 zl, do Osvětimi. Což sem samozřejmě s 10 zl v kapse odmítl. Vysadil nás na místě kde se dalo eventuelně zastavit, ale člověk který by v životě nenajel na štěrkovou cestu by určitě nezastavil. Na tomto místě jsme čekali asi 30 minut, než nám zastavilo nějaké servisní auto. Naskládali jsme dovnitř batohy a vydali se směr Psczyna. Chlápek jel do B. Biala což je sice po cestě do Krakowa, ale pro nás to bylo z cesty a chtěli jsme navštívit Osvětim. Jakmile jsme dojeli do Psczyny a já viděl značku "objazd" už jsem měl husí kůži, oprávněně. Šli jsme skoro 6 Km pěšky než jsme se dostali na tu správnou cestu, bacha na to dle mého je teďkom snad celé polsko jeden velký "objazd" všude se staví. Po cestě jsme navštívili ještě místní kaufland, který je pro mně v polsku známý především jako prodejce levných nanuků:D a taky jsem si jeden pořídil.

Na zastávce mezi Źory a Psczyna

 

Po osvěžení dobrým nanukem, který byl politý čokoládou a uvnitř byla vanilková zmrzlina s galaretkou, jsme došli na tu cestu do Osvětimi. Stáli tam pro mně na první pohled nějací blázni s tikem v ruce, ale nakonec jsem se dozvěděl že to jsou naši polští kolegové a že se v polsku takdle normálně stopuje. 20 minut nám trvalo než někdo zastavil, zastavil nám chlápek, který nás vzal až do Brzescze což je nedaleko Osvětimi. A co mě překvapilo dokonce znal Karvinou, měl tu dávno přítelkyni za kterou jezdíval. No, vyhodil nás na zastávce směrem na Osvětim. Odkud jsme odjeli do deseti minut. Vezli jsme se v nějaké dodávce plné radiatorů a řidič se nás ptal opět na trávu:D . Takže docela sranda...opět. Samozřejmě žádnou u sebe nikdy nemám a tak se všichni tak smutně "zakřiknou". Ale i tak cesta ubíhala docela rychle, v Osvětimi jsme byli asi za 15 minut. Vyhodil nás přímo před muzeem, kde jsme si museli uschovat batohy abychom mohli dovnitř. Při pruchodu bránou do muzea na které bylo napsáné "Arbeit mach frei" což překladu znamená práce osvobozuje, na mně přišel opravdu hrozný pocit, pocit vězně který procházel touto bránou a nevěděl že tady může umřít. Když jsem viděl ty ostnaté dráty které kdysi bývaly pod proudem, dělalo se mi ještě hůř. Celé muzeum jsme prošli asi za hodinu a mohu povědět že místama to bylo opravdu otřesné, jenom ta představa na to co se tady dělo ve mně vzbuzovalo hrůzu. Po tom co jsme to prošli jsem ještě sehnal nějaké pohledy a razítka na ně, vyzvednuli jsme batohy a vydali se hledat cestu na Krakow. Po pár optání a bloudění jsme cestu našli, byla to uzká cesta s nemožností zastavení ale..... ono se povedlo,ani jsem nemával a na té uzké cestě nám zastavil světle zelený žigulík. A v něm jsme se pernamentní 90tkou v obci vezli až do Krakowa. Vyložil ná poblíž tramvajové zastávky odkud všechny linky jezdili do centra. Koupili jsme si "jednoprzejazdowy" listek a sedli na tramvaj směrem "Dworzec glowny" dalo by se přeložit jako Hlavní nádraží. Po zajímavé jízdě skrze centrum jsme přijeli na místo, chvíli jsem se potřeboval zoirientovat, abych našel cestu k Wawelu.  Prošli jsme to přes náměstí, kde se dělo něco velkého....bylo tam docela rušno. Hromady lidí na náměstí kompezovalo krásné okolí, velká radniční věž a kostely v okolí.

Osvětim

Po asi hodinové procházce městem a obdivování krás Krakowa jsme se vydali hledat naši hostitelku, poslala mi adresu a já díky svým dobrým orientačním schopnostem jí bez mapy v tom Krakowě našel. Bylo to asi 20 minut od centra města, v moderním bytovém domě. Přišli jsme před její dům a já jí chtěl napsat sms že jsme na místě, ale to už šla naproti nám a zdravila nás. Samozřejmě naše přivítání proběhlo jak jinak než v angličtině, odvedla nás domů, ukázala nám kde jsou ručníky atp. a odešla venčit svého psa. Já si z radostí šel dát okamžitě sprchu. Ani nevíte jak mi bodla, Anna se vrátila asi za 15 minut a první na co se ptala bylo jestli nemáme hlad, já jsem tak nějak nechtěl u ní jíst( vzhledem k zásadám couch surfera které jsem našel) ale nedalo se jí vysvětlit že jist nebudu, udělala nám výtečnou večeři, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat. Jen co jsme se najedli tak jsem si šel za ní sednout a šel si s ní popovídat, mohli jsme se bavit skoro očemkoliv a hlavně byla sranda. Ukázal jsem jí fotky z akce EuroTrip- Trip to Italy, fotky psa mé přítelkyně a nakonec i nějaké její fotky. Opravdu super večer, poté asi kolem 23 hodiny, jsme se vydali ještě na procházku do Kazimierze, což je staré židovské město v Krakowe. A mohu vám říct že noční Krakow je nádherný. Po návratu jsme si ještě chvíli povídali, ale to už na nás přišla únava a tak jsme šli všichni spát. Usl jsem ani nevím jak, ráno jsme se probudili asi kolem půl deváté a po večerní instruktáži kde mají jídlo a co si mužeme dát a skoro s nařízením že si "musíme" udělat snídani, jsem šel udělat nějakou snídani.  Dali jsme si tmavý chleba s máslem a se sýrem a k tomu černý čaj. Chvíli po tom jsme si ještě hráli s jejím psem na velké terase, která patřila k bytu. Byl to opravdu mírumilovný a hravý pes. Něco málo před 11 Anna vstala a šla s námi a s "Bronxem"-její pes, kousíček nás odporvodit. Samozřejmě jsme jí poděkoval a popřál pěkný den.

Já s Bronxíkem:)

Podle mapy jsme se vydali směrem hlavní cesta do Wadowic, která byla od domu kde jsme spali vzdálená asi 7 Km, takže docela záhul po ránu, v tom vedru jsem málem pošel. Celou cestu jsem si stěžoval jaké je vedro a že tu maj drahé tramvaje:D. Ale nakonec jsme to tak nějak zvládli a došli až na křižovatku za kterou byla zastávka, tam jsme čekali 5 cyklů křižovatky a během nich nám zastavilo jen jedno auto ale tam bychom se nevešli, tak jsem poděkoval za zastavení a bohužel musel odvoz odmítnout. Už nás to tam nebavilo a tak jsme popošli o kousek dále. Tam už nám zastavila mladá paní, která jela přímo do Wadowic. Jakmile jsme nastoupili a nějak se "nepohodli" v polštině, zavedli jsme konverzaci v angličtině. Byla "Commander"(velitel) v armádě, o to více jsem se cítil bezpečně po cestě. Skvěle jsme si popovídali a dokonce mi pověděla takové historky, které bych asi jen tak nemohl slyšet. Například o praktikách talibanu v Afgánistánu, nebo o tom jak společně s americkýmy vojáky popíjí špiritus(98% líh), který jim jednou za čas díky dobrým vztahům dají piloti, kteří s ním čistí cosik v letadle. Opravdu zajímavá cesta to byla, dokonce nám doporučila i nějaký známy koláč, který se vyrábí jenom ve Wadowicích, ale bohužel jsme na něj neměli peníze a ani čas ho tam někde shánět. Z Wadowic jsme se přesouvali skoro od města k městu, takže to do Bialsko-Bialej trvalo docela dlouho. Do Bialska jsme dojeli asi v půl šesté, prošli si utrapnou cestu podél nějaké 7 kilometrů dlouhé objížďky- čímž jsem si potvrdil že polsko je teď snad jedna velká objížďka. Došli sme na dálnici na Cieszyn a stopovali tam, protože jinde to tím směrem nešlo. Po 20 minutách nám zastavil chlápek a na odpověď jestli jede na Cieszyn, odpověděl že neví...:D ale že možná jo. Po 5 kilometrech nás vysazoval na sjezdu že už odbočuje, tak jsme rychle vyskákali a šli dále. Po 2 kilometrech jsme došli na nějaké nadurovňový kruháč, kde jsem jen tak zvadle ukazal ceduli Cieszyn a už zastavovali. Nějací ukrajinci to byly a postě jsme se tak nějak dozvěděli že jedou dokonce až do Karviné a tak jsme měli super cestu až do Karviné...........

Dworzec Wadowice

No takže super výlet, který vyšel na nějakých 130 Kč v přepočtu. Další skvělé zážitky a hlavní první zkušenost z Couch Surfingem.

Fotogalerie k článku: https://picasaweb.google.cz/moodyluky/TripToKrakowAnebStopemDoMestaPolskychKralu#

Video k článku(30 min): https://moodytrips.webnode.cz/products/trip-to-krakow-aneb-stopem-do-mesta-polskych-kralu/

Zpět

Vyhledávání

© 2009-2010 MoodyTrips: Všechna práva vyhrazena.

Servis a prodej výpočetní techniky- Lukáš Krejčí .: EM-LINKS :. Katalog odkazů Alfa-Elchron Katalog-odkazů.cz Výměna ikonek,odkazů a bannerů Hry onlineAutostop CestujLevněji.cz