Trip to Nymburk

17.02.2011 14:04

Zima mi přišla stále nekonečná, moc výletů nebylo a mně už chytal cestovatelský chtíč opět někam cestovat, ale nebyl zatím jen tento chtíč:) . Jak se v článku dozvíte, tak sem si Nymburk a ani jeho okolí nevybral jen tak náhodně. Cesta to byla překrásná, plná nových poznatků a i přes to že se mi prodražila víc než obvykle sem si jí patřičně užil.

Pár dní před odjezdem jsem si liboval v tak nádherném počasí a jen doufal že mi vydrží, z tohoto omylu mne však hned vyvedlo ráno v den odjezdu. Nebe plné černých mraků a nepřestávající déšť, v tu chvíli jsem začínal pochybovat o svém odjezdu. Ale přecijen tady bylo něco, co mi v tomdle zabránilo a řekl jsem si, že já prostě musím i kdyby padaly trakaře! Hodil jsem medvídka a svačinu do batohu a vydal se do toho deště. Čekalo mně necelých 10 minut, kdy jsem si to mohl ještě rozmyslet. Tak jsem šel v tom dešti na své stopařské místo směr Ostrava ale "moudrosti" se mi nedostalo. Neodradila mně ani ta zima ani ten déšť, vlivy který jsem si na vlastní kůži v to ráno vyzkoušel. Postavil jsem se ještě za přítmí k cestě a začal jsem stopovat. Neuběhlo ani 5 minut a prudce vedle mně brzdil červený kamion značky DAF. Todle bylo opravdu poprvé, co mi někde u cesty zastavil kamion. Tak jsem rychle doběhl k tahači a naskočil dovnitř. Řidič byl docela milý a vyjádřil své politování vůči mně a tomu jak jsem tam stál v tom dešti. Bejvával taky stopař a tak věděl co to je stopovat v takové zimě a dešti. Vezl zrovna nějaký elektromotor do Ostravy a tak mně mohl přibrat až tam. Dokonce si kvůli mně trošku sjel z cesty aby mně mohl vyhodit na Místecké v Ostravě-odkud obvykle chytám stopa na Frýdek-Místek. Jakmile jsem vystoupil tak na mně znova sáhla ta zima venku, stále jsem měl možnost sednout na vlak a jet domů, ale já si řekl že od této chvíle má touha dojet do cíle bude silnější než nějaká hloupá zima a déšť. Přešel jsem lávku na druhou stranu cesty a začal jsem stopovat s cedulí F-M. Asi za 20 minut mi zastavila mladá paní v osobáku, která měla namířeno do Frýdku-Místku. Po cestě jsme si tak povídali o mých stopařských zážitcích, životě, práci a jiných obvyklých věcech. Cesta do Frýdku uběhla rychle, jako vždy. Ještě předtím než jsem opustil její auto, byl jsem obdarován vizitkou-pro případ kdybych měl zájem se věnovat oboru jejího podnikání. Ve Frýdku-Místku jsem se vydal rovnou na benzinu kousek za městem. Po cestě jsem sice čas od času mával, ale bezúspěšně. Na beznině, mi zastavilo auto s obchodníma zástupcema nějaký firmy prodávající vysavače a s těma jsem se vezl až do Olomouce. Což bylo už podruhý, co jsem se od tama vezl přímo do Olomouce. Po příjezdu do Olomouce muselo přijít mé rozhodnutí, jakým směrem dál. Na Hradec Králové? Nebo na Brno a po D1 do Prahy. Nakonec jsem zvolil první možnost a sedl jsem na tramvaj a posléze na autobus abych se dostal na výpadovku na Mohelnici. Nevěřili by jste mi, jaká tam byla ohromná zima! Stál jsem a klepal se jak kdybych už tam měl zmrznout, proti mně foukal studený vítr a do toho mi byla ohromná zima. Stál jsem tam docela dlouho, ani si už nevzpomínám jak dlouho. Ale vím že mně odtamtud vezli v osobáku dva chlápci, kteří měli namířeno do Svitav. Prohodil jsem s něma pár slov, ale nebyli moc komunikativní. I přes to cesta uběhla docela rychle a oni mně vysadili někde uprostřed polí, u nějaký odbočky na Svitavy. Že prej na Hradec to už je rovně. Jak jsem vystupoval, už jsem věděl že budu muset někam dojít abych chytl stopa. Díky tomu že se pěkně zhnusilo počasí, tak jsem byl nucen se navléct do svý pláštěnky a vydat se směrem Hradec Králové.

Šel jsem doost dlouho, než jsem narazil na benzínku. Celou cestu mně pěkně zamokřily projíždějící kamiony, které za sebou táhly pás vody. Měl jsem pěkný nervy na všechny ty auta, které mně takdle ohodily. Mokrej, zmrlej a naštvanej jsem došel k benzínce, na nějaký křižovatce. Tak jsem se šel dovnitř nachvíli ohřát a osušit. Jak už jsem byl odhodlán pokračovat dále, šel jsem se optávat řidičů avšak marně. Tak jsem šel před sjezd na benzínku a začal jsem tam stopovat. Zachvilku mi zastavilo auto, z něj vyletěly dvě slečny stopařky a já je jen vystřídal. S tím mladým chlápkem sem jel až do Přelouče, po cestě jsme koukali na Marečku podejte mi pero a poté na Cimrmana. Možná proto ta cesta uběhla rychle. V Přelouči si kvůli mně zajel na konec města a vyhodil mně na výpadovce. Jelikož jsem změnil svůj plán, tak jsem teď pokračoval až do Kolína. Začal jsem stopovat a zachvíli mně vzal mladej klučina asi o pár let starší, až do Chvaletic. Tam mně vysadil na beznínce a řekl mi kde je nádraží. Myslel asi že dál pojedu vlakem, coož sem jet ještě nechtěl. Ale možná jsem měl, byl bych tam byl dříve. Vydal jsem se ale podél cesty vstříc nějaký vesnici, kde jelo auto tak jednou za hodinu pomalu. Měl jsem ale štěstí asi po půlhodině chůze mi zastavil chlápek s malým klučinou co jeli přímo do Kolína. Už jsem se těšil, čím blíž jsem byl svému cíli... tím víc. Vyhodili mně v Kolíně u Futura, což je kousíček od nádraží na který jsem potřeboval. Letěl jsem tedy na nádraží rychle zjistit vlak do Nymburka a pak do Všejan. Vlak jsem zjistil zaplatil, no a v tom spěchu a cestování jsem zapomněl pomaličku na svou slušnost. Ale teď trochu odbočím, celou dobu jsem se zmiňoval o "cíli", měl jsem spíše napsat že jsem byl na cestě za slečnou se kterou jsme si určitým způsobem navzájem vybudovali lásku přes internet, ale nechtěli jsme zůstat jen u nějakého psaní a tak jsme se dohodli že se musíme sejít. A tak jsem se vydal na cestu, za svou láskou. No teď zpět do Kolína, tedy spíše k mé slušnosti. Nemohl bych přeci přijet s prázdnýma rukama a tak jsem rychle letěl zpátky do Futura, pro růži. I když jsem kvůli té růži, málem nestihl vlak, měla svů důležitý význam. Doběhl jsem na nádraží, naskočil do vlaku do Nymburka a celou cestu přemýšlel, jak mám krásně zblbnutou hlavičku, když jsem schopen kvůli lásce udělat toto všechno, proto mi to rychle uteklo. V Nymburce jsem nastoupil do regionovy a přišel na mně docela normální stres z toho našeho prvního setkání, kladl jsem si otázky... Jaké to bude? Jaká bude? Bude taková jaká byla když jsme si psali? Zbývalo několik desítek minut do toho abych na tyto otázky dostal odpověď. Po příjezdu do Všejan, byl můj stres jen posilněn čekáním na ni. Ale nakonec opadl když jsem ji viděl, když jsme se objali a políbili. Z takového prvního setkání, si budu pamatovat snad všechno a furt. Celý odpoledne potom bylo moc pěkný i když nebylo zrovna příjemné počasí a byla zima. Uteklo nám to spolu tak rychle že celý odpoledne bylo málo. Mým dalším cílem v tento den, musel být Kolín a to z důvodu přespání. Měl jsem tam domluvenýho hostitele přes Couchsurfing. A tak jsem se v 20:30 vydal ze Všejan do Kolína. Na nádraží mně čekal Jirka, můj dnešní hostitel. Na první pohled fajn chlápek, pozval mně na pivo do jeho oblíbené hospůdky kde jsme si dobře popovídali. Po vypití 3 piv jsme odkráčeli k němu domů, dostal jsem pokojíček po jednom jeho podnájemníkovi, který byl náhodou taky stopař. V ten den sem samou zamilovaností a posilněný alkoholem usnul jako malej.

Den na to, mne zbudily jeho dítka. Jestli bych si dal něco na snídani, na což jsem odpověděl že si nic nedám, ale že čaj bych si udělal. Potom se mně zeptaly jestli teda pojedu s nima do Nymburka, že pojedou v 10. Nakonec jsem se odhodlal vylézt z postele a jel jsem s něma. Po zeleném čaji který jsem si dal a kousku buchty- abych neurazil(mimochodem byla výborná) jsem se spolu s dětmy a Jirkovou manželkou vydal na autobus, který nás měl odvézt na Kolínské hlavní nádraží. Dítka byly docela milé, sice trošku roztržité ale prostě děti:). Na vlakáči jsem byl obdarován, zlevněnou jízdenkou kterou jsem samozřejmě proplatil a vydali jsme se společně směrem do Nymburka. Jirka se svou ženou a dcerkou, jeli až do Lysé někam na výstavu a jejich ostatní dítka jeli ze skautem někam na výlet. Já vystoupil v Nymburce a vydal se do centra. Prohlídnout si hradby a všechny možný zajímavosti města. Na náměstí jsem se dozvěděl, že je zde dokonce muzeum a tak jsem jej samozřejmě musel taktéž navštívit. Probíhaly tam tři výstavy, dvě ekologické a jedna stálá o Bohumilu Hrabalovi. Navštívil jsem všechny tři a odnesl si z nich spoustu zajímavých informací. A ta hlavní o Hrabalově oblíbeném pivě, které se v Nymburce vyrábí. Musel jsem jej jít zkusit a tak jsem to zasedl do hospůdky, která mi byla paní z muzea doporučena. Měli tam i hotovky a tak jsem si k tomu bájnému pivu dal i oběd. Pivo to bylo skvělé a za oběd i s pivkem, jsem utratil 85 Kč. Příjemná cena a docela vítečné jídlo se skvělým pivem. Které se mimochodem jmenuje Postřižinské. Nasycen a posilněn jsem se vydal zpět na nádraží abych nastoupil do vláčku opět za svou milou. Strávili jsme spolu další nezapomenutelný odpoledne, které nás jen tak moc zblížilo... že jsme do sebe teď takový blázínci dva. Večer jsem odjížděl docela smutný ze Všejan, protože jsem věděl že se uvidíme až za delší dobu....  Ale my to vydržíme:) Po příjezdu do Nymburka jsem čekal na vlak do Prahy, kde jsem měl přespat u svého strýčka. Do Prahy to trvalo necelých 45 minut a cesta to byla pohodová, v rychlíku z Hradce Králové. V Praze jsem sedl na metro a dojel ke strejdovi. Po večerním klábosení a odpočinku jsem se uráčil jít spát, ráno přeci musím jet do Karviné, říkal jsem si. A taky jsem jel, v 10 h. jsem už stál na benzínce na D1 v Modřanech a snažil se domluvit stopa. Za půl hodinky jsem odjel a jel jsem až do Kroměříže. V Kroměříži už jsem to se stopem zabalil a sedl na vlak až do Karviné. Byl sice nejdražší ze všech vlaků co jsem ten víkend platil, ale nebylo na výběr. (stál 170 Kč) Do Karviné jsem dorazil v 14:56 a s hlavou celou poblázněnou a plnou vzpomínek jsem došel domů.

Fotogalerie k článku: https://bit.ly/fjlPCg

Zpět

Vyhledávání

© 2009-2010 MoodyTrips: Všechna práva vyhrazena.

Servis a prodej výpočetní techniky- Lukáš Krejčí .: EM-LINKS :. Katalog odkazů Alfa-Elchron Katalog-odkazů.cz Výměna ikonek,odkazů a bannerů Hry onlineAutostop CestujLevněji.cz