Trip to Praha,Žatec

20.11.2010 12:03

Všechno to začalo takovým jedním poklidným večerem, který předcházel blížící se volno v podobě státního svátku. Já seděl u notebooku a poslouchal hudbu, když v tom se tady rozzvonily telefony a cosik se tady furt řešilo, zjišovalo a já vlastně ani nevnímal co. Poté přišla taková nabídka jestli nechci jet do Prahy. Tak jsem se samozřejmě začal zajímat o co jde, jak, kdy, proč? No byl to takovej spontální nápad mého strýčka, kterého jsem léta neviděl. Já samozřejmě mám spontální akce rád a tak jsem rychle všechno odkýval, domluvil a bylo. Cíl byl jasný: Za svítání stopem směr Praha.

Vstal jsem asi půl hodiny před sedmou, byla ještě tma a já dobaloval poslední věci a svačinu. Jak již jsem řekl cíl byl jasný, za každých okolností dorazit do Prahy. Věděl jsem že to může být složité, že to může být komplikované, ale na druhou stranu jsem věřil v to že já to dokážu. Přeci jenom venku bylo něco kolem 2 stupňů, mlha a mrholilo a do Prahy to bylo 390 Km. Ještě večer před odjezdem jsem si říkal: "Dokážu ujet 390 Km do tmy? Když jsem při cestě do Itálie urazil 350 Km skoro za celý den?" Byla to výzva a já výzvy mám rád. Do batohu jsem naložil cestovního medvěda, obul své toulavé boty a s hudbou na probuzení v uších jsem vyrazil na své tradiční stopařské místečko směr Ostrava. Procházka to byla krátká a já už při ní poznal tu zimu, ale s tím že to asi po cestě bude horší jsem jí tak nějak nevnímal. Dorazil jsem k zastávce, kde to obvykle zkouším jako první. Shodil jsem batoh na zem a začal stopovat, po chvíli ke mně přichází chlápek s batůžkem a ptá se kam razím. Tak sem mu řekl že do Ostravy, chtěl mi zaplatit autobus což sem odmítl, protože jen do Ostravy jsem nejel. Tak jsme si tam ještě asi 5 minut povídali, chlápek v mládi taky velmi intezivně stopoval. Měl projetý docela velký kus Evropy. No po chvilce naší konverzace si vlastně uvědomil že mi tak trošku kazí stopa, popřál mi štastnou cestu a vrátil se do zastávky. Po jeho odchodu mi do chvíle zastavil náklaďák, do který jsem naskočil a vyrazil rovnou do Ostravy. Byl to bílej Mercedes Actros, fajné autíčko. Řidič byl starší pán v důchodu, docela fajně sme si pokecali, tak asi jako s většinou řidičů. Měl namířeno do Ostravy do shopping parku, čímž jsem mu tak trošičku prodloužil cestu, ale to jen díky jeho rozhodnutí, které mi mělo pomoci. Vyhodil mně asi 500 metrů od Místecké, ze které obvykle jezdívám na Frýdek-Místek.

Tákže v 7:30 jsem už stál v Ostravě. Na Místecké jsem začal stopovat a za asi pět minut už mi stavěl červený Opel Agila. A tak jsem vyrazil dál směrem na Frýdek-Místek. Tentokrát mně vezl kuchař z nějaké rybí restaurace z Frýdlantu nad Ostravicí, s chlápkem jsme si fajně popovídali. Jak o jeho povolání tak i o mém cestováním atp. Do Frýdku-Místku jsme jeli chvíli, v 7:55 jsem tam byl. Jako tradičně jsem se vydal směrem Nový-Jičín, na jednu benzínku za městem. Dokonce si ještě pamatuji, jak jsem vždycky nadával na tu dálku, která to je až na tu benzínku. Nicméně v tomto případě mi to tak ani nepřišlo a zdá se mi že jsem tam byl za chvíli. To je tak jak si po cestě člověk tak postopovává, snídá a ještě poslouchá hudbu. Došel jsem k benzínce a tak nějak sem měl asi problém zeptat se lidí na tý benzínce a tak jsem zkusil štěstí a radši před ní stopoval. Zachviličku mi zastavila šedá Fábie s chlápkem, co jel až do Nového Jičína. Byl jsem rád, protože nechávat se vysadit někde mezi Frýdkem-Místkem a Novým Jičínem, není dobrý nápad. A tak jsem si jako svůj cíl zvolil "Lukeoilku" v Novém Jičíně. Po cestě jsem svého řidiče seznámil s projektem Couchsurfing a myslím že byl nadšený z takového nového poznatku, taky když jsem mu říkal o mé cestě stopem do Itálie byl udiven a spokojeně poslouchal. Škoda že ta cesta uběhla tak rychle a já nestihl všechno dopovědět. V 8:35 už jsem stál na tý benzínce.

Byl jsem zvyklý na velké množství kamionů, které zde zastavujou. Na velký počet aut, který tady postává a vono nic! Tak jsem si pěkně postál no. Zkoušel jsem se optávat lidí, ale většinou přijížděla auta nacpaná k prasknutí nebo místní, kteří hned za benzínkou sjížděli do Nového Jičína. Tak jsem tam tak stál a stál... až přijel jakýsi modrý Mercedes C řady. Viděl jsem ale zahraniční SPZ a ještě k tomu s nějakou vlajkou podobné Ruské, ani bych se nedivil tu na tý benzínce už jsem měl tu čest s Rusákama. A tak jsem se ani nešel ptát. A stál tam na rohu a čekal až někdo přijede, začínala mi být velká zima a tak jsem tam tak poskakoval jak pako. Nakonec jak ten Mercedes odjíděl, tak se tak na mně díval jeho řidič... projel kolem mně, zastavil...zacouval ke mně...  A já už si říkal co se děje, otevřel dveře a řekl : "Kuda ty jechaš?" Já s udivem řekl jen: "Olomouc, Brno, Praha" a on: "Brno, da! " . A tak jsem trošku s respektem naskočil a vyrazili sme, jen co jsme sjeli na cestu z benzínky tak jsem zkusil zda-li umí anglicky. Naštěstí uměl a tak komunikace mezi námi byla vcelku bezproblémová. Po cestě jsme krásně probrali naše životy, řidičovu práci a pomluvili EU. No a aby taková jízda byla pestřejší, museli si nás vyhlídnou týpci z celní správy a na dálnici nás předjeli, vyndali na střechu majáček, z okna vytáhli plácačku a stáhli nás na odpočívadlo na Kocourovci. No to byla sranda, policajti uměli jen německy (že by vždycky opak toho co umí cizinec?) tak jsem tak nějak filtroval komunikaci mezi náma. Nakonec po důkladné kontrole našich věcí, si ještě vyžádali i mou občanku, tak jsem ji předložil ke kontrole. No divili se, co já dělám se Srbem v autě když se ani neznáme. Nechtěli mi věřit ani to že jsem stopař. Ale nakonec bylo vše v pořádku a my mohli vyrazit dále. Po cestě do Brna jsme ještě stavěli ve Vyškově na benzínce, já se musel optat kde se mám nechat vyhodit v Brně tak abych mohl pokračovat dále na Prahu. Pak už to byla jen chvíle co jsme jeli a já už vystupoval na benzínce v Brně. Bohužel zase takový stopařský problém, benzínka je v opačném směru a sjíždí se na ní z dálnice, přes most. Ale nakonec jsem tam čekal asi 20 minut a měl domluvený odvoz až do Prahy. Vezli mně skoro sousedi, chlápek a slečna z Opavy. Do Prahy už jsem tak nějak cestu nevnímal, protože jsem měl co dělat abych neusl. Nechal jsem se vysadit na 6. Km na Benzině a už jen vyčkával na příjezd strejdy. Ten mne poslézl přijel vyzvednout a vydali jsme se pro mé sestřenice, se kterýma jsme pokračovali až do Žatce, kde jsme společně navštívili naše prarodiče. Po vítečné večeři, jsem se se strýčkem vydal do nočních ulic Žatce. Noční Žatec byl tak uchvatný, že jsme se vrátili po vydařené zábavě až po půlnoci. Druhý den hned po obědě, jsme opět nasedli do auta a vydali se zpátky do Prahy. Bohužel díky otravné škole, resp. jejich zaměstnanců jsem byl nucen se do ní v pátek dostavit a tak sem si vysněný 4 denní výlet do Prahy musel  zkrátit na dvou denní.

V praze jsem sedl na bus a posléze na metro a dojel na Hlavní nádraží. Šel jsem k pokladně pro jízdenku a její cena mi vzala absolutně pocit ušetřených peněz za cestu stopem do Prahy. Stála 465 Kč! (žebráci jedni). Tak jsem nasedl do ECčka Jan Perner a vyrazil domů. Čtyř a půl hodinová cesta byla uplně idealní pro spánek a tak jsem se fajně prospal. Dorazil jsem do Karviné a měl jsem toho dost........Chtěl jsem se vrátit. Jako pokaždé když se odněkud vracím do Karviné.

 

 

Zpět

Vyhledávání

© 2009-2010 MoodyTrips: Všechna práva vyhrazena.

Servis a prodej výpočetní techniky- Lukáš Krejčí .: EM-LINKS :. Katalog odkazů Alfa-Elchron Katalog-odkazů.cz Výměna ikonek,odkazů a bannerů Hry onlineAutostop CestujLevněji.cz